Po Ďáblickém koncertu jsme narazily na tým z Příkosic, který byl bod před námi, avšak měl o jeden odehraný zápas víc. V týdnu jsme se dozvěděly, že Bláža vyfasovala trest na tři zápasy a tak jsme věděly, že do tohoto mače půjdeme v jistém oslabení. Aby toho nebylo málo, Méďa jela vypráskat Hradec.

Docházkovou morálku by nám mohlo závidět leckteré mužstvo, to z Příkosic pro tento zápas určitě, jelikož soupeřek se sešlo přesně jedenáct. My měly šest na střídání, tradičního cigaretového šéfa lavičky Káťu, zdravotnici Drahuš a k mávání byla připravena Blaženka. Zkrátka profi tým se vším všudy, který zpoza klandru podporovali naši tradičně věrní i nevěrní fanoušci.

Do utkání jsme vstoupily poněkud vlažněji, nicméně kombinačně jsme na tom byly docela dobře. Soupeřky hrály tvrdě do těla a byly poměrně rychlé, takže nám nedávaly moc příležitostí k únikům. Přesto jsme si nějaké šance vypracovaly a zdálo se, že je jen otázka času, kdy padne první gól. Zmýlená neplatí, kde se vzal, tu se vzal gól v naší síti po nedorozumění stoperek. Jak se už stalo několikrát, byl to okamžik, který nám pomohl, protože od této chvíle už jsme hrály lépe. Stoperky se nesložily, naopak je to vyhecovalo a do konce utkání hrály s přehledem, který by jim i John Terry mohl záviděl… (kdyby ho také neměl :-D). Pak přišla chvíle Vosičky, která se trefila z přímáku, a nedlouho poté se mohlo jít do šaten.

V šatně přišla bouřka, hecování a úprava vlasů. Některé se i lakovaly, ale které to byly, to vás nechám domyslet ;-). Ve druhém poločase jsme se do soupeřek zakously jak pes Alík a už je nepustily. Pak přišel okamžik O! Mášenka, nadopovaná sázkou s kolegy, kteří se přišli podívat, naběhla po rohovém kopu k zadní tyčce a nádherně levou nožkou uklidila míč do sítě. Radost měly všechny takovou, že se na Mášu hned vrhly a jistá hráčka s č. 18 řvala, jako kdyby Sparta postoupila do finále Ligy mistrů. Euforie byla taková, že Mášenka nestačila ani spadnout nebo zakopnout.

Do této chvíle zdržovaly Příkosice, bylo to celkem logické vzhledem k nemožnosti střídat, nyní byla řada na nás! Zkušeně jsme došly na půlku a až v tento moment vystřídaly. Za bouřlivého potlesku čtyř hráček opustila hřiště již chraptící hráčka č. 18 tempem nafetovaného šneka a přepustila místo Marky.

Pak přišel rituál, který měl pojistit výsledek, mezitím si ovace užila i Terezka, která se díky tomu seznámila s rozhodčím. Takto jsme prodlužovaly čas ještě nějaké to střídání J. K naší velké radosti po krásné přihrávce Gabči opět skórovala Vosička zvaná Zabiják Rytmus a mohlo se již pomalu slavit.

Utkání jsme zkušeně dotáhly do vítězného konce a mohly tak slavit další vítězství, které znamenalo prodloužení domácí neporazitelnosti. A že ta neděle stálo za to (check!) ;-).

K dalšímu zápasu jedeme do Horní Břízy, která naposledy dostala tři fíky od Mořiny, na to se ale koukat nemůžeme, jelikož tento soupeř nám vždy dělal problémy. V Bříze údajně nějaký fanoušek vylil při našem zápase kýbl s vodou na nějakého pána, tak doufejme, že sprchu v Bříze již potřebovat nebudou a postaráme se o ni my! Braník sprchuje!!!

Fotky ze zápasu Ďáblice x Braník, který jsme odehrály 5. 5. 2012 a zaslouženě jsme vyhrály 1:2, najdete zde.

Po úžasné remíze v Kaplicích a následném volnu (za které moc děkujeme Zlíchovu B, užily jsme si rodin a odpočinuly si :-) ) nás čekal soupeř tzv. soudkovitý – Ďáblice. Soudkovitý proto, že z předchozího zápasu jsme díky výhře nad tímto týmem získaly soudek piva od sponzora ze Zbraslavi. Tentokrát podobná sázka nepadla, už máme přeci jen vyšší cíle, přesto o náboj bylo již dlouho před zápasem postaráno díky našemu bývalému trenérovi. Byl tak hodný, že – zřejmě z obav – poslal do našeho tábora výhružku, kterou nás ideálně navnadil na vzájemný mač.

K zápasu se nás sešla plná soupiska, poprvé v historii našeho klubu jsme měly k dispozici i druhého gólmana, tzn. že jsme zase o level výše a do statusu velkoklubu už chybí jen malý malinkatý kousíček.. čutat o dvě úrovně výš.. Ale nebudeme se zabývat detaily. Do místního areálu přijelo i odhadem 15 našich fanoušků, výjezd se vším všudy některé fanynky podtrhly vybaveností dekou a opalovacím krémem. Aby šel z našich chuligánů strach, mezi oblíbeným sortimentem v místní putice bylo i dvanáctistupňové pivo, které, jak je známo, odbourává zábrany. Po nepřijmutí sázky na (ne)prohru s Ďáblickým manažerem, který tentokráte celý zápas nesledoval z lavičky, ale jako správný GSM z pomyslné restaurační tribuny, jsme mohly vtrhnout na plac.

Domácí víceméně kousaly pouze skrz hráčku s číslem deset, avšak nejnebezpečnějším hráčem byl pán s praporkem. Je zajímavé, že v prvním poločase nám bylo odmáváno zhruba deset ofsajdů, zatímco v poločase druhém sotva tři. No, zřejmě hrálo roli sluníčko, které měl pan pomezní sice v zádech, ale jak všichni dobře víme, i to dokáže pěkně znepříjemnit výhled. K naší smůle jsme se tím většina nechala otrávit, zvláště když nám bylo odmáváno ofsajdové postavení i poté, co jsme vybíhaly daleko z naší poloviny. Zde bych ocenila alespoň to, že soupeřky byly férové a v pohodě, takže naše nervy byly chumlány výhradně dvěma pány. Ale už nechme rozhodčí. Než byla odpískaná penalta v náš neprospěch (teď se jich zastanu, jelikož kontakt tam opravdu byl), nebyla to z naší strany žádná hitparáda. Naštěstí ani od soupeřek, které svůj výkon korunovaly neproměněnou penaltou.

Paradoxně to byl okamžik, který nás nakopl a čistě subjektivně musím napsat, že jsme byly lepší. Nedlouho poté přišel nádherný okamžik, který vejde do dějin fotbalu :-P. Po Sáši hlavičce do pokutového území přisprintovala Míša, udělala si jednu, druhou, třetí, čtvrtou hráčku… nadhodila si míč a nádhernými nůžkami skórovala. Tribuny bouřily, Míša samou radostí upadla do bezvědomí. Jestli to bylo zpětně po ráně do hlavy či samou radostí, to se již nedozvíme, jelikož střelkyně byla ihned po vystřídání odchycena novináři z celého okolí a nebylo možné s ní o jejím supergólu století promluvit. Pokud jste akci viděli jinak, byli jste pouze svědky jejího umu změnit skutečnost současně probíhající, protože je skromná a nepotřebovala měsíc slyšet o gólu, o kterém si i Messi s Ronaldem nechávají tajně zdát.

Druhý poločas byl z naší strany započat stejně dobře, jak končil poločas první. Krátce po hvizdu jsme zvýšily Vosičkou vedení, které nahrála Míša (opět akce přes několik hráčů, ale vy, co jste tam byli, jistě víte…). Vosička si zkušeně poradila proti brankářce a jako oslavu gólu použila Máši styl padání. Nádhera. V tuto chvíli již tribuny bouřili, věděly jsme, že pokud výrazně nepolevíme, další vítězství je v kapse. Bohužel zhruba v 55. minutě přišlo vyloučení Blaženky a šly jsme do deseti. Paradoxně i tak jsme si dokázaly nějaký čas vytvářet šance či pološance, soupeřky hrozily primárně ze standardních situací. Ukázalo se, že máme dobrou fyzičku, protože i přesto, že jsme hrály hodně zvláštní nastavení, jsme dokázaly vzdorovat. Obrana i záloha dělala, co mohla. Přesto jsme po jedné standardce inkasovaly, ovšem na víc se už soupeřky nevzmohly.

Přišlo tedy další vítězství, toto obzvláště důležité, jelikož jsme dokázaly vyhrát i v deseti a dotáhnout zápas do vítězného konce. Aspektů, které hrály proti nám, bylo více, ovšem takhle to asi bude vždycky a všude… V dalším utkání nás čekají Příkosice, které naposled daly bůra Mořině. Co na to Braník? Přijďte se v neděli kouknout, jak Braníček frčí!